Z duchovního soudku 7

Jak to chodí ve Spojených státech...
Na mostě stojí na zábradlí sebevrah a odhodlává se ke skoku. Přiběhne k němu jakýsi člověk a snaží se mu to rozmluvit.
- Počkej, neskákej!
- Proč ne? Už nemám pro co žít.
- Jak to? Je přece tolik věcí, které dávají životu smysl.
- Například?
- No, třeba... Jsi věřící, nebo ateista?
- Věřící.
- Já taky! A jsi křesťan, žid, muslim, nebo něco jiného?
- Křesťan.
- Já taky! A jsi katolík, nebo protestant?
- Protestant.
- Já taky! A jsi presbyterián, nebo baptista?
- Baptista.
- Já taky! A jsi z Původní baptistické církve, nebo z Reformované baptistické církve?
- Z Reformované.
- Já taky! A jsi z Reformované baptistické církve našeho Pána Ježíše Krista, nebo z Reformované baptistické církve našeho Spasitele Ježíše Krista?
- Z Reformované baptistické církve našeho Pána Ježíše Krista.
- Já taky! A jsi z Reformované baptistické církve našeho Pána Ježíše Krista založené roku 1875, nebo z Reformované baptistické církve našeho Pána Ježíše Krista založené roku 1884?
- Z Reformované baptistické církve našeho Pána Ježíše Krista založené roku 1875.
- Hm. Já jsem z Reformované baptistické církve našeho Pána Ježíše Krista založené roku 1884... Tak skoč, ty mizernej heretiku!

Za rabínem přijde mladý Karpeles a ptá se: "Rabbi, mám se oženit?"
"A chceš se ženit?"
"No, nechci."
"Tak se nežeň."
"Ale tatík má pro mě lákavou partii."
"Tak se ožeň."
"Ale nemá dobrou pověst"
"Tak se nežeň."
"Ale je moc hezká."
"Tak se ožeň."
"Ale její rodina měla pletky s kriminálem."
"Tak se nežeň."
"Ale dají jí velké věno."
"Tak se ožeň."
"Když já, rabbi, nevím."
"Tak víš co? Nech se pokřtít."
"A proč, rabbi? Pomůže to?"
"No hlavně budeš chodit otravovat faráře, a ne mě."

Pepíček se soustavně špatně učil, samé čtyřky, ba i pětky. Otec mu vyhrožoval: „Pepíčku, když se budeš špatně učit, dám tě do křesťanské školy. Tam už si s tebou poradí.“ Protože se Pepíček nepolepšil, otec ho po půlroce přehlásil do křesťanské školy. A tu zázrak, Pepíček začal najednou nosit dvojky i jedničky. Nakonec se ho otec zeptal, čím to je. „Víš, tati,“ odvětil Pepíček, „když jsem poprvé přišel do křesťanské školy, na dvoře jsem uviděl jednoho ukřižovaného. Na školní chodbě visel druhý ukřižovaný. Vejdu do třídy, a na zdi další ukřižovaný. V té křesťanské škole to není žádná sranda, tam se s nikým dlouho nebaví.“