Z duchovního soudku - Zlatá edice

Toď tu najdete hafo vtipú!!!

Přijde Matka Tereza k nebeské bráně. Zatluče. Za chvíli se otevře okýnko a vykoukne svatý Petr. "Aha, to jsi ty, tak pojď dál." Zrovna je čas večeře." a tak Matka Tereza dostane párek s hořčicí. Poděkuje a jde spát.
Je ráno, snídaně, opět párek s hořčicí.
Oběd, párek s hořčicí.
Večeře, párek s hořčicí.
To už bylo M.Tereze divné, a tak říká: "Víš, Petře, já jsem skromná a je mi jedno, co jím. Ale řekni mi, proč je pořád jen párek s hořčicí ?"
A svatý Petr říká: "A viděla jsi tu někoho kromě nás? A pro dva se přeci nevyplatí vařit.

V kostele byla vyloupena pokladnička.
Po několika dnech obdržel farář obálku s dvacetikorunou. Na přiloženém lístku stálo: Ukradl jsem ve vašem kostele sto korun. Protože mě trápí svědomí, posílám tímto dvacet korun zpět. Bude-li mě svědomí trápit dál, můžete počítat s dalšími splátkami.

Po kázání přijde k faráři kostelník a s autoritou školníkům a kostelníkům vlastní ho kárá:
"Dneska jste to kázání nějak odflákl, pane faráři. Dokonce i já jsem mu rozuměl!"

"Modlíte se doma vždy před jídlem ?" Ptá se policista kolegy.
"Ne, proč ? Moje zena výborně vaří !"

Přišel Ďábel k právníkovi do kanceláře a povídá mu: "Zařídím, aby Tvůj plat byl 10x vyšší, aby jsi měl ty nejlep-ší klienty, budeš mít 5 měsíců dovolené, všechny případy vyhraješ, lidé Tě budou mít rádi a dožiješ se 100 let. Jediné, co za to chci, je duše Tvé ženy, tvých dětí a dětí Tvých dětí. Ty budou už navěky odsouzeny k pekelným mukám."
Právník se chvíli zamýšlí a pak se podezřívavě zeptá: "A kde to má nějaký zádrhel?"

Chlápek šel takhle lézt po skalách a zrovna v půlce jednoho náročného úseku mu prasklo lano. Zůstal viset za konečky prstů v naprosto bezvýchodné situaci. Před očima mu proběhl celý život a on v náhlém zoufalství obrá-til oči k nebi a zvolal:
"Je tam nahoře někdo?"
A zeshora zahřměl mocný hlas:
"Ano, jsem tady!"
"Kdo jste?"
"Bůh jsem, kdo bych byl."
"Prosím, Bože, pomoz mi."
"Pomohu ti. Pusť se."
"Cože ?"
"Věř mi, pusť se a já ti pomohu."
Chlápek chvilku koukal na nebe a pak zavolal:
"Je tam nahoře ještě někdo ???"

Dcera přivede domů představit rodičům svého snoubence. Když je mladík o samotě se svým budoucím tchá-nem, ten se ho ptá:
"Čímpak se živíš, hochu ?"
"Studuji náboženství."
"A jak chceš vydělat na pořádný barák?"
"Budu se soustředit na svá studia a Bůh nás zaopatří."
"A za co koupíš mé dceři pořádný snubní prsten?"
"Budu se soustředit na svá studia a Bůh nás zaopatří."
A takhle to jde pořád dokola - mladík pořád omílá, že Bůh je zaopatří. Když to tatínek vzdá a mladík se od-poroučí, maminka přijde do místnosti a ptá se tatínka, jak to šlo.
Ten jí říká:"No, ten chlapec nemá žádnou pořádnou práci ani žádné plány do budoucna, jak nějakou sehnat. Ale dobrá zpráva je, že si myslí, že jsem Bůh!"

Jedou Husák se Štrougalem na zasedání strany, jedou kolem kostela, tak přijde řeč na náboženství, a co ti lidi na tom mají a proc tam chodí,
vždyť Lenin řekl, že už Marx řekl, že Engels řekl, že Bůh není a z dialektického hlediska je to naprosto pochybený... kazí to kredit naší lidově
demokratické republice a škodí to myšlence internacionálního socialistického společenství v čele se SSSR jako takové. Tak nad tím špekulují a pak
Husák říká: "Víš co, Lubomíre, běž tam na výzvědy, co se tam vlastně děje."
     Štrougal se teda proplíží do ztemělého kostela a vidí na klekátku v kapli babičku, jak se úpěnlivě modlí: "Milosrdný Bože, mám velké trápení a prosbu - blíží se zima a já v tom svém sklepním kamrlíku asi umrznu, z důchodu ledva vyžiju, nikdy jsem Tě tak neprosila jak teď - spočítala jsem si to, a kdybys mi nějak seslal tisíc korun, tak by mi to moc pomohlo. Koupila bych si svetr v partiovce, nějaký to uhlí, to by mi zachránilo život..."
     Štrougal se vrátí do auta, povykládá co a jak, Husák na to, že to je teda ostuda, takhle dostat lidi ke konkurenci kvůli pár stovkám, hele, já jí to dám ze svého, at už tam nepropadá takovým bludům. Začne se šacovat, ale ať hledá jak hledá, nestluče do kupy víc než sedm stovek.
    "Tak jí dej, Lubomíre aspoň to, ať už jde pryč."
Stane se, jedou už pozdě večer zpátky ze zasedání a u kostela vidí, že se tam babička pořád ještě modlí. Tak zastaví a Štrougal zas jde na výzvědy, proč tam ta babička ještě straší, když už dostala, co chtěla. Přiblíží se a slyší tato slova:  "... tak Ti, Pane Bože, nastotisíckrát děkuju za peníze, které mi zachrání život,  ale příšte to, prosím Tě, neposílej po těch komunistických sviních, oni mi z toho tři stovky sebrali..."