Hrst písku
HRST PÍSKU
Malý chlapec si moc přál nějaké zvířátko, křečka nebo ptáčka, aby mu nebylo tak smutno, aby mu bylo veseleji, když je třeba doma sám, aby se měl s kým pomazlit, koho pohladit. Tatínek to dobře věděl, ale bál se, aby chlapec samou láskou zvířátku neublížil, byl ještě malý. Jednou seděli oba na pláži, svítilo teplé sluníčko a oba si povídali, najednou otec povídá:
„Dones mi v ruce, co nejvíc písku!“
Chlapec naplnil dlaň pevně ji sevřel a běžel k tatínkovi, u tatínka dlaň otevřel a kouká a v malé dlaničce nezůstalo vůbec nic, jen pár zrníček.
„To nejde táto, všechen písek mi utekl!“
„Zkus to jinak!“ řekl otec a nahrnul písek na narovnanou a otevřenou dlaň „Vidíš kolik písku mi můžeš donést!“
Chlapec se podivil, opravdu na malé dlani byla velikánská hromada písku a nikam „neutekla“.
„A to si synku pamatuj! Když něco budeš chtít strašně moc, budeš se bát, že o to přijdeš, nebo, že ti to uteče – nebudeš mít nic, když budeš opatrný a dáš svobodu, budeš mít nakonec mnohem víc!“
Chlapec se nechápavě podíval na otce.
„Odpoledne půjdeme koupit zvířátko, jaké si vybereš, ale pamatuj si, že když ho budeš mačkat v ruce, zvířátko se udusí a umře, když mu dáš svobodu, necháš ho volně běhat nebo lítat, zvířátko tě bude milovat a zůstane u tebe dloho:o)“
To je krásný, kéž bysme včichni byli jako tento malý chlapeček a měli okolo sebe správné lidi, ktří by se o nás starali a učili nás jak se stát lepšími a jemnějšími lidmi:)
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.